O nadacinadacePartneři a darynadaceTiskové centrumnadaceRealizované projektynadaceKontakty 
Rozhovory   2013
 
méně

Nepravděpodobná romance očima režiséra a herečky

Tento měsíc vstupuje do kin český film Nepravděpodobná romance. Při této příležitosti přinášíme rozhovory s režisérem snímku a jednou z hlavních představitelek.

Cinema 11/2013  Strana 16 

Ivan Vojnár: „O psychologii a psychiatrii se zajímám celý život."

* Film Nepravděpodobná romance je natočen podle skutečných událostí?

Ano, v podstatě se v něm ale prolíná skutečnost i fikce. A to i v samotném filmovém vyprávění, kdy není vždycky zřejmé, co hlavní postava -Luisa-opravdu prožila a co si vymyslela.

* Kde se tedy příběh vzal?

Původní motiv mi poprvé vyprávěla jedna herečka, se kterou jsem se setkal před lety na castingu. Casting je mimochodem velmi zajímavý fenomén. Ze začátku jsem ho ve svých filmech nepoužíval, pak jsem ale změnil názor a jsem rád, protože jsem se díky němu setkal se spoustou zajímavých lidí. Právě tato herečka, která mi přinesla první impuls k pozdějšímu natočení filmu, je toho příkladem. Její příběh mě velmi zaujal, a protože dokázala i výborně vyprávět, poprosil jsem j i , aby mi to všechno sepsala. Líbilo se mi to tak moc, že jsem chtěl, aby příběh rozpracovala a rozšířila o dvě další postavy - původně to bylo jen o ní, ale já jsem chtěl, aby to byl příběh tří dívek. To už se pro ni ale ukázalo jako příliš náročný úkol, přeci jen nebyla scenáristka ani spisovatelka. Upravil jsem to tedy sám a hotovou povídku poslal do soutěže, kterou pořádala Filmová nadace RWE a Barrandov Studio. K mé velké radosti vyhrála druhou cenu.

* Jak to pokračovalo?

Díky umístění v soutěži jsem získal příslib podpory budoucího filmu, podmínkou ovšem bylo, že musím do šesti měsíců napsat scénář. To byl dost náročný úkol. Psal jsem po nocích a hrozně jsem to prožíval. Žil jsem s tím příběhem tak intenzivně, že i můj laptop to prožíval se mnou. Když třeba byla ve scénáři vražda, počítač přestal reagovat... Nakonec jsem požádal o prodloužení a dostal jsem povolení. Scénář jsem dopsal za osm měsíců a jmenoval se „Luisa, Katka a Erika z lásky" s podtitulem Nepravděpodobná romance.

Podtitul se nakonec stal titulem.

* O co v původním příběhu šlo?

Byly to příběhy tří dívek, které strašně zkusily s chlapy. Vím, že to může být i naopak - že jsou muži, kteří jsou terorizováni ženami. Ale to mě nezajímá. Já mám ze svého života zkušenosti s ženami, kterým chlapi zničili život. To mě zajímá. Ve všech mých filmech jsou nejdůležitější postavy dívek a žen. I když to tak třeba na první pohled nevypadá.

* Ve filmu ale nakonec nejsou tři dívky, ale jen dvě. Proč?

Ukázalo se, že by to bylo moc náročné. Přizval jsem ke spolupráci Tomáše Bojara, dramaturga, se kterým jsme spolupracovali i na Cmematerapii, a společně jsme příběh zjednodušili na dvě postavy, takže zbyla Luisa a Erika. Příběh Katky žije dál v mé hlavě, ale film už z něj asi nikdy nebude.

* Ve filmu hrajete roli psychiatra, který hlavní hrdinku léčí. Proč jste se rozhodl hrát tuhle roli sám?

Já jsem to předem vůbec hrát nechtěl, ani mě to nenapadlo. Navrhl to poprvé jeden můj kamarád, který o tom filmu ani moc nevěděl... V té době už jsme jednali s hercem z Vinohradského divadla a já jsem si najednou uvědomil, zeje to vlastně správné, abych to hrál já. Pochopil jsem, že vztah autora k filmu je podobný jako vztah terapeuta k pacientovi a že je jen logické obojí propojit. Je to vlastně podobný způsob, jakým pracujú v dokumentech.

Koneckonců o herectví jsem se celý život zajímal a jeden čas jsem dokonce koketoval s myšlenkou, že bych studoval herectví. Ve filmu hraju v podstatě sám sebe. A myslím, že nakonec to bylo šťastné, protože se tím role terapeuta, režiséra a autora sloučila dohromady. Byl jsem sice nervózní, ale zároveň jsem si říkal, že nervózní a potrhlý psychiatr bude v pořádku...

* Jak se vám natáčelo v prostředí psychiatrické léčebny?

Já se o psychologii a psychiatrii zajímám celý život a už o tom něco vím. Nemusel jsem za každou cenu pátrat a hledat nějaké teoretické podklady. Pracoval jsem s tím, co o tom oboru vím. Zároveň jsem těžil ze zkušeností z filmu V zahradě, při kterém jsme do léčebny jezdili s kameramanem Kačerem asi tři čtvrtě roku.

Natáčení v léčebně v Beřkovicích bylo zajímavé tím, že tak vznikla řada scén, které vůbec nebyly předem napsané. Já ostatně vždy při natáčení rád improvizuji. V léčebně se do toho naprosto ústrojně připletli pacienti, vstoupili do příběhu a my jsme je tam nechali. Samozřejmě jen takoví pacienti, se kterými jsme měli povoleno natáčet.

Vznikly tak situace, které byly pro pacienty opravdu radostné, neubližovaly jim a oni s námi byli rádi. Neříkal jsem jim předem, co mají dělat, a přesto nastaly momenty, které byly v kontextu původního námětu.

Berenika Kohoutová: „Pomáhalo mi vzpomenout si, jak jsem se chovala jako dítě..."

* Vaše role v Nepravděpodobné romanci je poměrně náročná - hrajete psychicky zhroucenou mladou ženu, manželku a matku, která se chce stát herečkou. Připravovala jste se na tu roli nějak? Co pro vás bylo nejobtížnější?

Chodili jsme s Ivanem Vojnárem na snídaně a obědy a svačiny a večeře a dlouze jsme si povídali o všem možném, včetně mé role a filmu vůbec. Nejlepší příprava, která může být!' Kafe, dort, víno, Ivan!

*  Natáčelo se také v psychiatrické léčebně v Beřkovicích, kde jste se setkala i se skutečnými pacienty. Bylo náročné s nimi spolupracovat? Jak na vás vůbec tohle prostředí zapůsobilo?

To prostředí je samozřejmě v jistých ohledech velmi depresivní. Zároveň je tam nádherná zahrada, personál se o ty lidi krásně stará... Já doufám, že jim je tam lépe než venku. Jsou tam samozřejmě i trvale postižení lidí, kteří tam stráví zbytek života. Někteří byli úžasní, někteří se s námi skamarádili... Člověk samozřejmě občas neví, jak s takovými lidmi komunikovat, tápe, připadá si hloupě. Mně vždycky pomáhalo vzpomenout si jak jsem se chovala jako dítě. Začala jsem s nimi komunikovat bezprostředně, což pomáhalo. No a potom tam byly třeba holky závislé na návykových látkách...

Na některé z nich asi nikdy nezapomenu.

* Byla vám role Luisy v něčem blízká?

Pokaždé se snažím na svých rolích najít něco, čím jsou mi blízké, snažím seje pochopit, přijmout. Zkrátka stát se součástí té postavy. Tady jsem hrála holku, která už má šestileté dítě, což bylo samozřejmě o něco těžší.

Ale všechno se dá překonat a o to je to potom zábavnější!

* Jak jste se vlastně dostala k herectví, chtěla jste být herečkou odmalička?

Ano, já jsem měla naprosto jasno odmalička a bylo to i vidět na tom, jak jsem se neustále a někdy až nesnesitelně předváděla. Potom jsem udělala zkoušky na hereckou konzervátora měla jsem to štěstí, že jsem schytala úchvatnou roli v Tatínkově holčičce, což mě, troufám si říct, odpálilo do hereckého světa.

* To byla vaše první velká role. Jak na ni vzpomínáte?

Byl to doslova křest ohněm, pro všechny to bylo neuvěřitelně náročné. A zvlášť pro mě, šestnáctiletou začínající herečku, která neměla o ničem pojem. A najednou stres, nahota, málo času a vůbec to téma! Vlastně vůbec nechápu, jak jsem to zvládla a mám pocit, že právě to, že jsem předtím neměla zkušenost před kamerou, tomu pomohlo. Teď bych spoustu věcí zbytečně řešila...

* Kromě herectví se věnujete i zpěvu. Nedávno jste vydala desku s Emilem Viklickým. Co pro vás zpívání znamená? Baví vás víc herectví, nebo zpěv?

Zpívání pro mě znamená život. Hudba obecně mě ovlivňuje, tvaruje, posouvá, sbližuje, uklidňuje. Jsem na ní naprosto závislá a možná to občas pro okolí musí být až nepříjemné. Ale zvykli si asi a berou to shovívavě, jsem v tom prostě taková postižená. Otázku, jestli mě víc baví herectví nebo zpěv, už úplně nesnáším, bez urážky, ale prostě jí nedokážu porozumět.

Baví mě obojí.

* Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si chtěla zahrát?

Téměř všechny role, které jsem dosud ztvárnila, byly vysněné. Zní to pateticky, ale mám opravdu štěstí na role. Nebo jsem prostě divná, a proto ty divné, poznamenané holky pořád hraju!

 Foto autor| FOTO: ARTCAM

 
 
Ceska televizePravoFebiofest
facebook filmovanadace
INNOGY
 
 Modelář získal granty 
 z filmového fondu jihomoravského kraje i Prahy.....více
 
 Premiéra Domestika 
 - v kinech od 27. září 2018.....více
 
 Teroristka podrobně 
 - Realizované projekty.....více
 
 Filmy ČT pro 2018 
 téměř polovina podpořena nadací.....více