Vítězové druhého kola výběrového řízení roku 2009
„Oceněné práce potvrzují, že v české kinematografii se rodí další výrazné osobnosti a že nadace skutečně plní své primární poslání – totiž rozvíjet jejich talent a přispívat ke zkvalitnění umělecké práce," konstatoval Edgar Dutka, člen výboru Filmové nadace RWE & Barrandov Studio. „Mladá autorka Sabina Bočanová byla nadací oceněna poprvé před dvěma lety a vítězný námět Petra Kersche patří k mimořádně cenným a v kontextu předkládaných projektů k výjimečným. Mezi přihlášenými díly se navíc začala objevovat přepracovaná témata, která nadace v předchozích kolech zamítla. To se týká například díla oceněného scenáristy Romana Kozáka, který svou Estrádu praživlů předkládal poprvé už na jaře roku 2008. Tehdy ji však nadace nepodpořila."
V kategorii literární příprava celovečerních hraných filmů získal nadační příspěvek ve výši 50 000 Kč Petr Kersch za dílo SVĚDECTVÍ
Filmová povídka Petra Kersche představuje v rámci předkládaných projektů jedinečným způsobem zpracované téma lidských osudů za druhé světové války. Spojuje formálně gradované vyprávění s věcností charakteristickou pro sdělení faktů. Je opravdovým „svědectvím", v němž se uplatňuje morálka s moudrostí stranící spravedlnosti. Postavy jsou skutečnými lidskými bytostmi. Ať jde o Židovku na útěku z transportu smrti, fanatického velitele revoluční gardy nebo příslušníky SS převtělené po prohrané válce v oběti – všechny zbavila vyhrocená situace ochranných bariér daných rozumem a tradicí. Jednají neodbytně, zaslepeně a jsou krutě hnáni nutností přežít, prožitou hrůzou a z nenávisti. Vypravěčem Svědectví je kněz, který dělá vše, co je v jeho silách, aby obhájil diktát svědomí. Vlídnost, která ho staví na stranu slabých, však vede i k pochopení pohnutek násilníků. Kerschova povídka sice nezpochybňuje zlo a individuální vinu, umožňuje však pochopení a soucit.
O autorovi:
Petr Kersch je inženýr chemie se zaměřením na metalurgii. Pracoval ve výzkumu a také učil. Od roku 1990 až do dnešní doby napsal zhruba padesát povídek a stopadesát fejetonů. Řadu z nich otiskly významné české deníky – například MF Dnes – a literární časopisy (např.Weles). Ve známém internetovém e-zinu Neviditelný pes/Lidové noviny je Petr Kersch rovněž oblíbeným autorem. Jeho prózy se dočkaly ocenění v literárních soutěžích, jako jsou Literární Šumava 1998 a 1999, Literární Beskydy 1999, Proseč Terézy Novákové 2003 či Literární Varnsdorf 2000. Nejznámější povídky vydal Petr Kersch ve dvou knižních souborech: "Zlatý časy" (2002) a "Zvěrokruh a jiné povídky" (2003). Výběr z jeho fejetonů, doprovázený novými povídkami, vydalo nakladatelství Tribun EU Brno pod názvem "Pátrání" (v prosinci 2009).
V kategorii literární příprava celovečerních hraných filmů získal nadační příspěvek ve výši 85 000 Kč Roman Kozák za dílo ESTRÁDA PRAŽIVLŮ
V soudobém filmu je bezdomovectví zpravidla využíváno spíše jako vedlejší motiv, jehož úkolem je přirovnávat. Roman Kozák však ve svém scénáři vytvořil svébytný uzavřený svět podivuhodného lidského mraveniště, figur, postojů a gest, které možná o současném životě vypovídají více než leckterá sociologická či dokumentaristická studie. Kaleidoskop outsiderů českého velkoměsta seznamuje s lidmi, kteří se, ač pocházejí z různých sociálních vrstev, ocitli tzv. na druhém břehu. A odtud už zpravidla jen s osudovým odstupem pozorují život a tetelení města. Autorovi se podařilo vyhnout přímočarému a sentimentálnímu zkoumání životních katastrof svých hrdinů. Soustřeďuje se plně na specifiku žánru hudebního filmu a lidská originalita jeho postav zaručuje spád i napětí.
Žánr zamýšleného celovečerního snímku sám nazývá „muzikálovou groteskou". Při dobré volbě textaře a skladatele a pečlivé dramaturgii znamená Kozákova scenáristická práce příslib atraktivního filmu.
O autorovi:
Roman Kozák vystudoval scenáristiku na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Oceněné dílo je jeho absolventskou prací.
V kategorii literární příprava celovečerních hraných filmů získal nadační příspěvek ve výši 85 000 Kč David Sláma za dílo PŘÍTOMNOST
Autor předkládá psychologicky složitý běh života mladého muže Patrika, který má od mládí jedinou touhu – být pilotem. Bohužel oční vada – daltonismus – splnění tohoto snu předem vylučuje. Osudové postižení se zrcadlí v citovém deficitu, který poznamenává celý Patrikův život. Determinuje i jeho komplikované vztahy k ženám, a to jak k milované Julii, tak i k nemilované Kamile – ač právě s ní má později syna Radima.
Obsazením jde spíše o komorní příběh, který však překypuje značnou intenzitou prožitků a četností peripetií. Teprve na jeho konci Patrik dochází díky lásce k malému synovi k vystřízlivění a poznání sebe samého.
Dílo představuje solidní základ, který je při empatické dramaturgii příslibem zajímavého projektu.
O autorovi:
David Sláma absolvoval scenáristiku a dramaturgii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze v roce 2009. Pracuje jako scénárista a dramaturg na volné noze.
V kategorii literární příprava celovečerních hraných filmů získal nadační příspěvek ve výši 110 000 Kč Jiří Hubač za dílo SALÓN GRUBER
Děj Hubačova scénáře je zasazen do relativně krátkého období mezi počátkem okupace Československa v roce 1939 a zahájením války. Hovoří o čase, kdy v protektorátu vstupovaly v platnost norimberské zákony, na jejichž základě byli Židé zbavení majetku, důstojnosti a zaměstnání. Ukazuje chaotickou dobu, ve které ještě existovala naděje k emigraci a kdy v Německu najednou a třeba i mimoděk získalo hodně lidí mocenské postavení správců či arizátorů.
Zkušeného českého scenáristu však nezajímá pouze téma holocaustu. Vykresluje změnu vztahů v dříve semknuté rodině, jejíž členové se najednou ocitnou v naprosto protikladném společenském postavení. Díky převzetí módního krejčovského pražského salónu se totiž jeden z hrdinů příběhů nečekaně vyšvihne do role pána a druhý naopak v důsledku svého původu klesne do role otroka. Tragický osud temného mileneckého vztahu vypovídá z pohledu takzvaných malých dějin o tom, jak mnoho vrstev může mít každý lidský osud, a o údělu lásky jako základu lidskosti.
Podobně jako i jiné projekty autorů zajímajících se o historické látky dvacátého století patřil by i Salón Gruber Jiřího Hubače v případě realizace k finančně náročným. Jde však o témata, jejichž důsledky se zjevně stále promítají do našeho současného jednání, zájmů i sporů.
O autorovi:
Jiří Hubač je absolventem střední průmyslové školy elektrotechnické. Dlouhá nemoc jej v polovině 50. let přivedla k vlastní literární tvorbě. Proslul seriály Tři chlapi v chalupě (1963), Eliška a její rod (1966) či Sanitka (1984). Kromě toho získal řadu ocenění za televizní filmy, jako jsou Raport (1968), Dlouhé podzimní odpoledne (1971), Lístek do památníku (1976), Učitel tance (1994), Fany (1995), Všichni moji blízcí (1998) a Babí léto (2001). Mezi jeho největší úspěchy patří ocenění na festivalech v Monte Carlu a v Praze za film Ikarův pád (1977).
V kategorii literární příprava televizní dramatické tvorby získala nadační příspěvek ve výši 80 000 Kč Sabina Bočanová za dílo POHROMA
Příběh rodiny složené z žen tří generací, v němž tón jaksi mimochodem udává babička a jehož komentující vypravěčkou je vnučka, není sám o sobě nijak objevný. Muži jsou zastoupeni pouze legendou dědečka, po němž zbylo několika dobových rekvizit (vzduchovka, fotokomora, auto) a prostřednictvím „ztraceného" strýce chtivého dědictví.
Scénář se však vymyká z průměru žánrem i obsahem obdobných televizních filmů. Autorka svým figurám skvěle rozumí, zachází s nimi s osvěživou směsí vlídnosti a sarkasmu. Její styl je inteligentní a účinný, byť nenápadný. Charakterové a vztahové schéma je mimořádně promyšlené a za jiných okolností by její příběh mohl být psychologickým dramatem. Avšak Bočanová zachovává jen jeho důsledky i příznaky a stylizuje je až na hranici karikatury. Rázné a zároveň komediální zjednodušení odpovídá charakteru televizního filmu.
Tato vědomá balance na hranici typologického schématu a psychologického určení vztahů postav (kupříkladu žerty s povzdechem směrem k osudu) jsou kvalitou, která by při promyšleném zacházení umožnila text přetvořit v poutavý televizní snímek.
O autorce:
Sabina Bočanová je absolventkou FAMU a v současné době působí jako scenáristka a novinářka.
V kategorii literární příprava televizní dramatické tvorby získala nadační příspěvek ve výši 90 000 Kč Karla Kubíková za dílo DVĚ FRANTIŠKY
„Je to příběh, který vypráví o samotě ve stáří, o touze po přátelství a pochopení, o vině a smrti," píše v záhlaví svého původního scénáře Karla Kubíková. Pro svůj televizní film si vybrala prostředí malého českého města na konci devadesátých let. Dost osamělá, leč stále aktivní, stará paní Fráňa se seznamuje se svou vrstevnicí Fany a dostává novou chuť do života. V lineární dějové linii zahrnující několik týdnů se prostřednictvím vzpomínek − i rafinované retrospektivy − vrací celý život hrdinek. Minulost jako v dobře napsaném dramatu všechno změní a pozdní radostné přátelství obou František surově ukončí.
Autorka velmi citlivě pracuje s drobnou kresbou každodennosti, v níž dokáže vdechnout duši zdánlivě všedním předmětům. Zároveň ale působivě líčí složité období let padesátých a následujících, spojených s marasmem komunismu, s lámáním lidských charakterů, s nezaviněným utrpením jedněch a bezostyšným úspěchem druhých.
V příběhu Karly Kubíkové jsou mimořádně zdařile vykresleny hlavní postavy. V případě realizace by mohly poskytnout výjimečnou příležitost pro herecký koncert dvěma dámám na samém vrcholu jejich uměleckých kariér. Rozvážný vklad dramaturgie by výsledku mohl jen pomoci.
O autorce:
Karla Kubíková vystudovala gymnázium a pedagogickou školu, pracovala jako učitelka a vychovatelka. Je autorkou knih RAFANDA (Eroika 2007) a SAMOŽIVITELKA (Eroika 2008).