Kryštof

Kryštofův příběh se nesnaží popsat skutečné události ani obecný obraz padesátých let. Má být naopak reflexí doby a charakterů, které se dodnes vyhýbáme. Zamýšlí se nad různými podobami lidské pomoci, empatií a tichým obětováním se pro druhé.
Mladý Kryštof hledá útočiště mezi mnichy, hospodařícími v malebné krajině na Šumavě. Zároveň zde pomáhá prchajícím skupinkám i jednotlivcům přes hranici. Komunita je však rozprášena a Kryštof se ocitne na zoufalém útěku napříč Československem.
Scénář je věnovaný sdružení Post Bellum, Paměti národa, jež zprostředkovalo do té doby nezveřejněnou výpověď o riskantním a nezištném ukrývání neznámého zběha místním sedlákem. Inspirací pro Kryštofův příběh je především smlčená anonymní pomoc a vcítění se do druhého člověka.