Mamája

Drogovou závislostí se zabývá poměrně dost látek, avšak málokterá popisuje i vedlejší problémy s tím spojené. O obětech drog autoři píší většinou jen statisticky a vynechávají další dopady, které užívání drog přináší. Příkladem je vliv na rodiny a především na rodiče narkomanek a narkomanů, zejména matky drogově závislých. Právě z pozice matky je vyprávěn příběh Evity Naušové Mamája. Situace vlastního potomka zalarmuje ženu, která by podruhé provdaná mohla jinak vést spokojený a klidný život, k pokusu o záchranu dcery i jejího nenarozeného dítěte. Matčina aktivita není jednoznačná, navíc vedená proti dceřině vůli. Autorka vědomě rezignuje na prvoplánově efektní rovinu příběhu. Úspěšně se tím vyhýbá nebezpeční sklouznout do povrchnosti nebo do snahy o senzaci či bulvarizaci. Navíc poukazuje na celou škálu postojů k narkomanům v rodině, a to od naprostého odmítnutí až po úplné sebeobětování. Naušová se zaměřila především na psychologickou rovinu. Snaží se o co nejvěrnější vykreslení postav, jejich motivací a vzájemných vztahů. To nebývá bez přímé zkušenosti s drogami nebo alespoň s drogami v rodině snadné. Autorce přitom nelze upřít poctivou snahu přiblížit téma co nejrealističtěji, upřímně a bez přehánění. „Není to nic, než beznadějný pokus jak přimět na drogách závislou dceru ke změně pohledu na svůj život“, píše scenáristka v explikaci ke svému dobře napsanému dílu. Zmíněné „nic“ se ve filmu může stát strhujícím příběhem.