Nikdy nejsme sami

Scénář Petra Václava vznikal od konce devadesátých let. V peripetiích desetiletého Ferdy odkrývá fragmentárnost a pitoresknost několika lidských osudů. Poukazuje na proměnlivost lidského chování, avšak zároveň i na všudypřítomnou lidskou touhu po lásce a nalezení smyslu života. Cesta chlapce z temného dětství je jakousi metaforou naší krize a náhle znovuobjevené svobody. Autor však pracuje se značnou dávkou fabulace a nadsázky – ty jsou znatelné již na první pohled ve výběru postav a jejich zasazení do místa děje. Bizarní drama se totiž odehrává ve vsi, kterou prochází dálková doprava a kromě bolševické samoobsluhy k ní patří i erotický klub. A právě v těchto kulisách žije Ferda, jeho otec bachař a hypochondr Hyppolitus, matka Jana − prodavačka a posléze striptérka − a dvojice z podsvětí Milan a Sylvie.
Nikdy nejsme sami je dramatická rozepře mezi smutkem a veselostí, ironií a empatií.