Oj vej zmir

Scénář překvapuje autorskou vyzrálostí, s níž autorka nahlíží milostný labyrint své devatenáctileté hrdinky. Ta se přičiněním svého stárnoucího otce ocitne v prostředí pražské židovské komunity. Potkává zde nejen různé mužské charaktery, ale především vnímá obraz spletitých tajných i otevřených vztahů, konfliktů a bojů. Eva si najednou uvědomuje prázdnotu svých osobních vztahů a její vnitřní spor se postupně stává ryzí metaforou současného světa, kde podoby citových vztahů banalizují obecné konflikty a triviální spory. Oj vej zmir je v jidiš výrazem pro povzdech. Bočanové jemně ironická analogie osobních problémů a konfliktů „obce“/světa má takřka ojedinělou kvalitu, která v kontextu české scenáristiky zatím výrazně chyběla.