Pohroma

Příběh rodiny složené z žen tří generací, v němž tón jaksi mimochodem udává babička a jehož komentující vypravěčkou je vnučka, není sám o sobě nijak objevný. Muži jsou zastoupeni pouze legendou dědečka, po němž zbylo několika dobových rekvizit (vzduchovka, fotokomora, auto) a prostřednictvím „ztraceného“ strýce chtivého dědictví.
Scénář se však vymyká z průměru žánrem i obsahem obdobných televizních filmů. Autorka svým figurám skvěle rozumí, zachází s nimi s osvěživou směsí vlídnosti a sarkasmu. Její styl je inteligentní a účinný, byť nenápadný. Charakterové a vztahové schéma je mimořádně promyšlené a za jiných okolností by její příběh mohl být psychologickým dramatem. Avšak Bočanová zachovává jen jeho důsledky i příznaky a stylizuje je až na hranici karikatury. Rázné a zároveň komediální zjednodušení odpovídá charakteru televizního filmu.
Tato vědomá balance na hranici typologického schématu a psychologického určení vztahů postav (kupříkladu žerty s povzdechem směrem k osudu) jsou kvalitou, která by při promyšleném zacházení umožnila text přetvořit v poutavý televizní snímek.