Salón Gruber

Děj Hubačova scénáře je zasazen do relativně krátkého období mezi počátkem okupace Československa v roce 1939 a zahájením války. Hovoří o čase, kdy v protektorátu vstupovaly v platnost norimberské zákony, na jejichž základě byli Židé zbavení majetku, důstojnosti a zaměstnání. Ukazuje chaotickou dobu, ve které ještě existovala naděje k emigraci a kdy v Německu najednou a třeba i mimoděk získalo hodně lidí mocenské postavení správců či arizátorů.
Zkušeného českého scenáristu však nezajímá pouze téma holocaustu. Vykresluje změnu vztahů v dříve semknuté rodině, jejíž členové se najednou ocitnou v naprosto protikladném společenském postavení. Díky převzetí módního krejčovského pražského salónu se totiž jeden z hrdinů příběhů nečekaně vyšvihne do role pána a druhý naopak v důsledku svého původu klesne do role otroka. Tragický osud temného mileneckého vztahu vypovídá z pohledu takzvaných malých dějin o tom, jak mnoho vrstev může mít každý lidský osud, a o údělu lásky jako základu lidskosti.
Podobně jako i jiné projekty autorů zajímajících se o historické látky dvacátého století patřil by i Salón Gruber Jiřího Hubače v případě realizace k finančně náročným. Jde však o témata, jejichž důsledky se zjevně stále promítají do našeho současného jednání, zájmů i sporů.